Wonky.cz

  Tak jsem si po letech zase něco zahrál, jelikož jsem dostal „Prasečí angínu“ nebo co je to dnes za nemoci, tak jsem potřeboval nějak zabít čas. Sjíždění filmů mě po pár hodinách omrzelo a proto jsem se rozhodl k něčemu kreativnějšímu a zvolil jsi tuhle adventuru.

Memento mori – hra z české produkce, mi přišla spíše jako film, který si posouváte kupředu tlačítkem myši a tim hru vedete ke zdárnému konci, nebo lépe k 6ti různým koncům, i když nevím jak vypadá těch zbylých 5. Ze začátku jsem si myslel, že k hraní mi plně postačí jen myš, ale časté hledání kurzorem myši po předmětech s kterými lze pohnou nebo je uchopit a které si ukládáte do inventáře k pozdějšímu použití, vás po chvíli omrzí a raději použijete tlačítko TAB, které se stane dosti potřebnou až nezbytnou nápovědou. Ve hře působí dvě hlavní postavy Lara Světlovová a Maxim Durand. Ona pracující v Interpolu jako detektiv. On je bývalý padělatel drahých obrazů a za jeho činy ho má pod palcem plukovník Ostankovič. Max má bohužel jen dvě možnosti a to pracovat pro Ostankoviče nebo jít za katr. Ostankovič touto skutečností později vydírá i Laru. Hra se na střídačku prolíná mezi těmito hlavními postavami a oni společně řeší případ ztracených, lépe řečeno vyměněných, vzácných obrazů z Petrohradské Ermitáže. Hra má chytlavý příběh, který vás nutí jít stále dál, ale chvil kdy si budete moc říct „ano já jsem šel dál“ myslím bude méně, protože většinou za vás jde animované video nebo sama postava říká co by to asi chtělo atak dále, takže jsi někdy budete připadat jako klikací panák. Některé předměty se dají kombinovat nebo samozřejmě na něco použít a k tomu vám pomůže zelená-respektive zeleně podsvícené pozadí předmětu při správném kombinování nebo použití. V praxi to vypadá asi tak, že když se vám nechce používat mozek, tak si točíte s kolečkem myši a čekáte na zelenou. Ale jsou i pasáže kdy svůj mozek zapojit bezprostředně musíte a to se mi stalo teda jen 2× a to až tak náruživě, že jsem si k ruce musel vzít kousek papíru a tužku. Jednalo se o pasáž odsunutí skříně v Diazově bytě, kterou musíte odemknout pomocí kalkulačky a numerického kódu a v druhém případě když jsem měl otevřít tajné dveře v podzemní kopce pomocí 5ti kamenných znaků. Uvědomíte si, že je zde tolik kombinací, že to asi náhodně nepůjde a budete to muset vymyslet jako pravý detektiv, ale ve chvíli kdy si myslíte, že jste u konce propadnete v omyl. Abych nedával moc velkou nápovědu a tim vám zkazil potěšení ze hry, tak řeknu (napíšu) jen to, že když přijdete na používané slovo pana Diaze a převedete ho na číslice, tak to nestačí a podobně i v podzemní kopce nestačí poskládat znaky podle nápovědy kterou vám tam zanechal mrtvý knihovník v notesu, ale.. Tyto dva záseky mi přišli, ale velice podobné.

  Ve hře máte u rozhovorů možnost mluvit kladně, negativně a otázkou s tím, že tento výběr je časově omezen (vždy to lze stihnout). Převážně po celou dobu hry jsem mluvil s lidmi kladně a vždy jsem vyřešil to co jsem potřeboval, ale před koncem jsem si raději vyzkoušel všechny možnosti abych zjistil co nejvíce informací. A v předposlední (myslím) pasáží je i scénka kdy musíte s ženou mluvit na střídačku kladně, negativně a otázkou. Určitě by se toto hodilo nejen na konec hry. Ale je dost možné, že pokud Max s Ostankovičem bude mluvit po celou dobu hry negativně, že to třeba ovlivní konec hry a Maxe nakonec uvrhne za mříže, ale to jsou jen dohady.

  Můj konec hry ovšem dopadl tak že Max na zem nedopadl a v šílenství se nezabil, ale vše dopadlo jako v pohádce a to šťastně. Né, že by se vzali a žili spolu až do smrti, ale všichni přežili a měli hezkou klidnou budoucnost. Nuda. Mám radši překvapivé konce, kde to vypadá na pokračování a nebo se musíte zamyslet a říci si – nemůže se tohle stát i mu mě za barákem? :)

One Response to “Memento mori”